Ten zvuk dělají odumírající ušní buňky.

Jeho hluboký dech je zvukem otce, Freudovského, prvotního otce, toho odporného příliš silného otce, otce, který nechce zemřít.

To je zvuk mé pistole, která míří na vaše koule.

Je to zvuk, který se dá velmi jednoduše napodobit.

Je to strašný zvuk, když někdo padá ze schodů.

Odlož řeči o svobodě, dokud nebudou uši, které ten zvuk uvítají.

Zanedlouho mě zvuk větru v trávě ukolébal ke spánku.

Ale ne. Vše, co jsem slyšel, byl zvuk samoty.

To je zvuk života bez Klause.

Pokud se podíváme zpátky na starověkou historii, najdeme příběhy, které zní hodně podobně.

Tohle je opačný zvuk tvého hlasu a já si ho tak strašně moc užívám.

To je zvuk rozbušky, kterou jsem připevnil z druhé strany.

To je zvuk senátního podvýboru, jak si na tebe brousí zuby.

Slyšela tón v Její hlava, screech---- že to, co se mi stalo.

A to byla poslední věc, kterou bych si přál.

V tvém podání to skoro zní jako něco dobrého.

To je zvuk brhlíka běloprsého v koloniích na přelomu jara.

Myslím si, že zvuk má velký podíl na požitku ze psaní obyčejnou tužkou, už proto, že slyšíte ten zvuk psaní.